Letos se v plné síle projevily dva problémy, které politici mnoho let přehlížely. Nedostatečné kapacity škol a špatné přijímací řízení. Obojí se mělo řešit už dávno. Ale klasicky to nechali na poslední chvíli. Problém s kapacitou řešili už s mateřskými školami, základními školami a teď to stejné musí řešit u středních škol.

Navíc to letošním rokem neskončí. Silné ročníky nás čekají ještě v následujících třech nebo čtyřech letech. A taky musíme myslet na vysoké školy, kam se budou silné ročníky za pár let hlásit. 

Určitě si vzpomenete na sliby politiků, že je pro ně školství prioritou. Realita je ale přesně opačná. Podcenili to na vládní i na krajské úrovni a i v Praze. Oba problémy měl řešit prioritně někdo jiný. Přijímací řízení stát. A kapacity škol kraje. Ti jsou zřizovateli středních škol. Jedno mají ale společné. Ignorovali problém a nechali ho dojít až do tohoto stavu.

Problém se týká nejvíc Prahy a potom Středočeského kraje. Oni teď musí krizi vyřešit. Nejlépe do konce prázdnin. To je krátkodobé řešení. V něm musí najít nové kapacity pro své školy.

Některé školy zvyšují počet žáků ve třídě na 34. To ale nemohou dělat všechny školy. Někde úplně jednoduše nejde přidat další lavici do třídy, protože se tam nevejde. Také vzniká problém s kapacitou jazykových, IT a dalších odborných učeben. I když se do těchto učeben třídy rozdělují na polovinu, nepojmou často víc žáků než 15 nebo 16.

Zvýšení žáků ve třídě může vést v pokles kvality výuky. To jde proti dlouhodobým snahám v českém školství. Učitel se při větším počtu žáků nemůže věnovat všem individuálně. A doplatí na to žáci, kteří za tuhle krizi vůbec nemohou. 

Mnohem lepší je vytvoření nových tříd. Ale znovu se dostáváme do situace, kdy ne každá škola má dostatek prostor. V tom případě musí pomoc zřizovatelé škol a města a městské části, kde se školy nachází. Musí najít prostory, které by mohli přetvořit ve třídy, které by těmto školám nabídli.

Dalším krokem je zajištění dostatku pedagogů. Tady mohou školy navázat spolupráci s vysokými školami. Nejlepší by bylo dobrovolné zapojení studentů posledních ročníků pedagogických fakult. Těm by vysoké školy nabídly rozložení ročníku a započítaní praxí. Studenti by tak získali praktické zkušenosti přímo z terénu a na školách by měl kdo učit.

Studenti z těchto silných ročníků by měli mít možnost doučování k přijímacímu řízení na vysoké školy. Ať už kvůli nepřipravenosti systému na takto veliký nápor nebo kvůli možnému poklesu kvality vzdělávání kvůli vysokému počtu studentů ve třídách.

To jsou jen krátkodobá řešení, která jsou teď nutná, ale nesmí se z nich stát řešení dlouhodobá. Jedním takovým dlouhodobým důležitým řešením je sledování demografického vývoje. Už nikdy se nesmí stát, že budou politici populační trendy ignorovat.

Dalším dlouhodobým řešením je zvyšování prestiže učitelské profese. Obor se musí stát atraktivním pro lidi, kteří se rozhodují, co chtějí v budoucnu dělat. A na pedagogických fakultách musí dojít k reformě, která bude odpovídat tomu, co se děje v praxi. Školy ví, kteří učitelé jim chybí a pedagogické fakulty by na to měli reagovat. 

Zároveň je potřeba zvyšovat prestiž technických a učňovských oborů. Nikoliv aby byly náhradou pro neúspěšné uchazeče na gymnázia, ale aby byly ve společnosti tyto obory brány jako důležité a záslužné.

Tomu pomůže i spolupráce mezi základními školami a různými institucemi, kde by si mohli žáci lépe představit, co který obor obnáší. Jejich rozhodování, kam se vydat na střední školu by, pro ně bylo o něco jednodušší.

A s tím souvisí změna přijímacího řízení. Je dobře, že se na to chce ministr školství Bek zaměřit. Teď už jen aby ho za pár měsíců nevyměnili, jak už je to na postu ministra školství zvykem.

Dvoukolové přijímačky s výběrem dvou škol jsou jedna z věcí, které způsobily obrovskou nejistotu a stres v mnoha rodinách, kde se někdo hlásil na střední. To musí skončit.

Nově by se na přihlášku psalo několik škol, které by uchazeč seřadil podle toho, kam se chce dostat nejvíc. Potom by se dostal na školu, která by odpovídala jeho bodům a podle aktuální konkurence.

Co ale musí zůstat jsou jednotné přijímací zkoušky. Jejich zrušení by jen zvýšilo rozdíly v jednotlivých regionech. 

Na všem, co je tu napsáno musí spolupracovat stát, kraje, města, vzdělávací instituce a další strany, kterých se to týká. Jde o velmi důležité změny, které se nesmí pokazit. Více šancí už mít nebudeme. 

Magdalena Müllerová a David Žofka